Dne 6. 5. jsme navštívili galerii PLATO v budově bývalého Bauhausu. Historie budovy byla znát na každém kroku, připomínaly nám ji nejen orientační cedule či jména firem vytesaných do zdi, ale i stará podlaha či samotný vstup stále ve tvaru tří domečků loga hobbymarketu. Nejedná se však o nedopatření, ale o zachování historie budovy, na kterou je galerie pyšná.
Program, který si pro nás v galerii připravili, souvisel s momentální výstavou aktů amerického performera Christophera D’Arcangela, tedy umělce, který jako médium pro své umění nepoužívá plátno jako malíř či skálu jako sochař, ale své tělo. Právě jeden z těchto aktů jsme si vyšetřili z pozůstatků, které po něm v galerii zůstaly.
Tento akt, Akt 3, performer předvedl roku 1975 v Guggenheimově muzeu v New Yorku jako protest proti řádu vynucenému stylem galerie. Toto muzeum má totiž všechny zdi natřeny do bílé barvy, aby veškerou pozornost návštěvníka směřovala na vystavená díla. Toto směřování pozornosti také zpomalí a ztiší návštěvníka, a právě tento řád byl v rozporu s D’Arcangelovým anarchistickým přesvědčením. Rozhodl se proto udělat přesný opak zpomalení – svlékl se a se spoutanými kotníky si lehl na podlahu s textem “Když uvádím, že jsem anarchista, musím také uvést, že nejsem anarchista, abych byl v souladu s definicí anarchismu. Ať žije anarchismus!” napsaným na zádech.
Na závěr jsme si ještě napsali divadelní minihry, které jsme tvořili ve třech skupinách. Interpretace se velmi lišily. Někteří více artisticky zaměření rozvedli myšlenku anarchismu, zatímco ostatní rozvedli odpověď ostrahy na toto narušení řádu, na který jsme všichni (a to nejen ze školy) zvyklí.
Po odehraní scének jsme měli ještě pár chvil na prohlédnutí si knihovny, post-apokalyptické zahrádky a kavárničky, sídlící ve stejné budově, než jsme museli uhánět zpět do výuky. Všichni jsme si návštěvu užili a na naše divadélka jsme vzpomínali ještě během hodin, které jsme nezameškali.
Matěj Hošek, kvarta A
