Britský akcent z první ruky aneb viktoriánské období na vlastní kůži

Hra Pygmalion George Bernarda Shawa v provedení divadelní skupiny TNT Theatre Britain byla vskutku oříškem i pro zdatné angličtináře. Mnozí se strachovali, že se představí čeští herci s lámanou angličtinou, ale opak byl pravdou. Prvních deset minut by navíc jeden přemýšlel, zda je na onom slibovaném anglickém představení; herci, rodilí mluvčí, totiž hovořili opravdu se silným akcentem.

„Mno, já ti nevím, opravdu je to anglicky, jo?“ ptá se bezradně student 1.
„Tak to ber jako hluchoněmé divadlo a jen se koukej,“ konstatuje stejně zmatený student 2.

Na scéně se průběžně protáčelo pět talentovaných umělců hrajících všechny role. Vývoj postav v průběhu představení byl jednoduše pozorovatelný, soudobé oblečení lehce rozpoznatelné a zvolená hudba byla vždy na místě.

A ač byla většina studentů nadšena, našli se bohužel i tací, kterým hlava padala už při prvních replikách. Henry Higgins a Eliza Doolittle holt nejsou pro každého tím pravým šálkem čaje.

 

Eva Barčová, septima A